Etikoterapie je nauka "o správném žití" podle vesmírných zákonů.

Učí nás žít eticky.

"V člověku vzniká nejprve určitý vnitřní stav a potom se okolo něho vytváří situace, která je v souladu s tímto stavem. Člověk je původce své nemoci a tvůrce situace, ve které žije. On sám je zodpovědný za svou nemoc a za svou situaci. Ve schopnosti člověka vytvořit si svou nemoc je ukrytá i schopnost člověka najít řešení. Je schopný opustit staré problémy a vytvořit nové možnosti. V okamžiku, kdy se rozhodne vzít život do vlastních rukou a být autentický, začíná chápat, čemu ho měla nemoc naučit. Toto je úroveň, na které nemoc vzniká a na které dochází k uzdravení."

Etikoterapie staví na principu, že naše problémy, nemoci, příznaky nemocí a další problémy, nemohou vzniknout sami od sebe, ale vznikají jako vnější (tělesný) projev vnitřního nesouladu uvnitř člověka. Etikoterapie se nezaměřuje na odstraňování příznaků nemocí a osobních problémů, ale na odhalování vnitřních příčin našich potíží.

Etikoterapie je pomocí pro ty z Vás, kteří už přestali hledat příčiny svých životních obtíží a nemocí ve hmotě a začali je hledat ve své duši.

Etikoterapie vychází z toho, že existují negativní pocity jako závist, nenávist, křivda, zloba, lítost, strach nebo trápení se za jiné atd.. Jestliže některý z těchto pocitů lidé "pustí do svého nitra", nesou si za to sami zodpovědnost. Hledáme-li tedy příčiny osobních a zdravotních problémů, pak jenom přes přijetí těchto destruktivních pocitů v duši  člověka. Už Sokrates se k těmto souvislostem vyjádřil, že "Tělo je pouze obalem duše - když je duše zdravá je i tělo zdravé, onemocní-li duše, onemocní i tělo." Tedy veškeré problémy a diagnózy vznikají, když se naruší lidská duše.

Za zakladatele etikoterapie je považován MUDr. Ctibor Bezděk (1872 - 1956) z Podivína na Moravě. Ten etikoterapií nazval svoji léčebnou metodu vycházející ze souvislosti mezi mravním stavem člověka a jeho fyzickým zdravím. Nemoc tak přichází jako varovný signál, který nám oznamuje, že chybujeme a v našem životě není něco v pořádku. Nemoc není nic jiného, než výraz či projev nějakého problému. To si můžeme odvodit i z používaných obrazů, které sami často používáme - leze mi to krkem, leží mi v žaludku, mě snad trefí, bolí mě z toho u srdce, zezelenal závistí nebo ten mi hnul žlučí. A právě etikoterapeut se snaží tento problém s klientem najít a odstranit a tím sám zmizí i příznak - daný problém či nemoc. Dojde tak ke skutečnému uzdravení v duchu a tím vymizení hmotných příznaků nemoci v těle.

Podle nejznámějšího etikoterapeuta v současnosti, kterým je MUDr. Vladimír Vogeltanz, může pomoci právě etikoterapie u běžných, opakujících se a postupně se zhoršujících chorob: žlučníku, žaludku, trávení, bolesti páteře, hlavy, poruchy spánku a jiných, kde současná medicína selhává. Působil jako zástupce primáře nosního, ušního a krčního oddělení nemocnice ve Strakonicích. Po patnácti letech strávených na operačních sálech a v ambulancích nemocnic ukončil lékařskou praxi a vystoupil z České lékařské komory, aby se mohl naplno věnovat etikoterapii - skutečnému uzdravování nemocných. V současné době provozuje soukromě etikoterapii, pořádá semináře a přednáší v celé republice. Jako každý člověk v historii lidstva, který přišel s novou revoluční myšlenkou se i on setkal s nepochopením a odmítnutím myšlenek etikoterapie od představitelů oficiální medicíny.

Etikoterapie nestojí proti oficiální medicíně, která je velice efektivní v ohrožení života a při různých odborných vyšetření, prosazuje však celkový pohled na člověka - na jeho tělo, duši i ducha. Tím oficiální medicínu doplňuje o odstranění nehmotných příčin nemocí. Jelikož dochází ke zvyšování počtu chronicky nemocných lidí, navzdory všem pokrokům na poli vědecké medicíny, bude i ona mít stále větší počet příznivců. Je to však jedna z nejtěžších metod alternativní medicíny, protože nenabízí nemocnému prášky, ba dokonce ani bylinky nebo homeopatické kuličky, ale jde nekompromisně do hloubky, do nitra člověka. Je určena pro ty, kteří už nechtějí být jen pasivním (většinou doživotním) konzumentem lékařské péče a polykačem prášků, ale kteří mají odvahu vykročit na náročnou cestu objevování sebe sama a svých chybných postojů a konání, na které nemoc upozorňuje a tak se vyléčit i z (dle oficiální medicíny) "nevyléčitelných nemocí". Proto není etikoterapie určena všem, ale pouze těm, kteří cítí zodpovědnost za své zdraví a chtějí se konečně uzdravit a pochopili, že to musí udělat sami.

Etikoterapie je CESTA k srdci....
Když se narodíme, dostáváme do výbavy všechny dary vesmíru pro tento pozemský život. Postupně však, jak na sebe „oblékáme“ jednotlivé vrstvy pozemského života (společenské konvence, mateřská škola, studium na škole, zaměstnání), přestáváme tyto dary vidět a pomalu na ně zapomínáme. A pak přijde chvíle, kdy v důsledku ne-moci či nezdarů bolestivě jednotlivé vrstvy „svlékáme“ a všechny tyto dary postupně objevujeme. To je cesta etikoterapie. Vede nás ke změně myšlení, ke změně zvyků. Přivádí nás k vlastní podstatě Bytí – k našemu Já. Pomáhá nám pochopit smysl Života a umožňuje nám vidět příčiny a souvislosti, které ovlivňují naše myšlení a jednání a tím naše zdraví...